Bez názvu (Untitled).
[VK]
čtvrtek 30. června 2011
středa 29. června 2011
úterý 28. června 2011
pondělí 27. června 2011
neděle 26. června 2011
sobota 25. června 2011
pátek 24. června 2011
čtvrtek 23. června 2011
středa 22. června 2011
středa 15. června 2011
pondělí 13. června 2011
neděle 12. června 2011
Miroslav Hák v Plzni
Skupina 42 je představena v Masných krámech (ZČ/G) ze soukromé sbírky Jana Vykoukala. Výstava -Věci umění, věci doby- obsahuje i práce umělců z doby před založením skupiny. V rozsahu let 1935-1947 jsou k vidění i fotografie Miroslava Háka. Sepsal jsem seznam těch jeho věcí umění pro ty, které zajímá historie fotografie a budou v Plzni v době do 18-tého září, kdy výstava skončí.
Portrét Ladislava Zívra [1932-1935],
Portrét Františka Grosse [1938],
Skříň [1942],
Městský kout [1942],
Portrét Jitky Zívrové [1943-1944],
Portrét Ladislava Zívra [40-tá léta],
Ulice v noci [1943],
Na rohu [1943],
Ve dvoře [1943],
Z Holešovic [1943],
Na pavlači [1943],
Portrét Jana Kotíka [1943],
Poem [1944],
Staroměstské náměstí [1945],
Průchod [1946],
Okraj Prahy [1947].
[VK]
sobota 11. června 2011
pátek 10. června 2011
Portrét Jiřího Sopka
Jiří Sopko (Portrait of Jiri Sopko).
Větší verzi fotografie jsem vystavil v komunitě Flickr (Portrait of Jiri Sopko).
[VK]
čtvrtek 9. června 2011
Bílý stín (Tono Stano)
Na výstavě Bílý stín představuje Tono Stano několik desítek fotografií, které pořídil v ateliéru upravenou Sudkovou velkoformátovou dřevěnou komorou. Nebyl by to ani Tono Stano, který by s takovým přístrojem pracoval na projektu, který by měl, kromě zátiší, nějakou souvislost se Sudkovými tematickými zájmy. Pokud je nějaká vazba těchto fotografů, tak je vyvolávána účinkem jejich prací, který nevyužívá naplno fenomén barvy, který vytváří u diváka dojem, že možnosti scény a její atmosféry jsou využity neobvykle, přes koncept, který dává více místa tvaru a světlu, který dostává předmět zobrazení do očekávaného stavu -jiného světla-, podobenství. Tono Stano má rád ruch v práci, v základu jeho konceptu je dynamika, tělo, pohyb. To je něco zcela jiného než věc v klidném stavu, tak jak to měl rád Sudek. Z tohoto důvodu nelze tyto fotografy vůbec srovnávat.
Tono Stano se netají tím, že jeho původní zájem směřoval spíše k malířskému projevu. Ten, jak se zdá, se přímo do jeho fotografických obrazů vnucuje. Sám fotograf to musí cítit stejně jako divák na této výstavě. Je to jedno ze směřování fotografického umění, jedno z těch těžších směřování. -Deformace- nebo -nedokonalosti- scény s postavou působí silně tím, že je z nich cítit technická a myšlenková kvalita. Důvodem deformací je prostý zájem autora zaměřit pozornost diváka pod kůži postavy. Tělo jsme zvyklí vidět povrchně. A Tono Stano s tím něco dělá.
Na výstavě, stejně i na YouTube, je možno vidět ukázkové video přístupu Tona Stana k projektu Bílý stín. Sám mám dojem, že atmosféra práce v ateliéru mimo okamžik stisku spouště je pro diváka a možná i Tona Stana akce, performance nebo happening, tedy něco komunikativního, inspirativního. Je to nenásilná hra s množstvím situací a dialogů, které mohou být svou bezprostředností, pokud by byly zachyceny reportážně, zajímavější než samotný finální obraz postavy nebo postav. Pro Tona Stana ale ne. Pokud vůbec rozumím jeho přístupu k lidem, kteří ho zajímají, tak je chce poznat v obrazu, v jejich vlastním světle, ne v tom ateliérovém.
Je to zajímavá výstava, která lidi -přesvědčí-, že být fotografem neznamená dostat Sudkovu komoru, koupit ateliér a najít model. Potrvá ve Špálově galerii v Praze do 26. června.
[VK]
____© Vladislav Klíma 2010 | All rights reserved_________________________
