Bílý stín (Tono Stano)

Na výstavě Bílý stín představuje Tono Stano několik desítek fotografií, které pořídil v ateliéru upravenou Sudkovou velkoformátovou dřevěnou komorou. Nebyl by to ani Tono Stano, který by s takovým přístrojem pracoval na projektu, který by měl, kromě zátiší, nějakou souvislost se Sudkovými tematickými zájmy. Pokud je nějaká vazba těchto fotografů, tak je vyvolávána účinkem jejich prací, který nevyužívá naplno fenomén barvy, který vytváří u diváka dojem, že možnosti scény a její atmosféry jsou využity neobvykle, přes koncept, který dává více místa tvaru a světlu, který dostává předmět zobrazení do očekávaného stavu -jiného světla-, podobenství. Tono Stano má rád ruch v práci, v základu jeho konceptu je dynamika, tělo, pohyb. To je něco zcela jiného než věc v klidném stavu, tak jak to měl rád Sudek. Z tohoto důvodu nelze tyto fotografy vůbec srovnávat.

Tono Stano se netají tím, že jeho původní zájem směřoval spíše k malířskému projevu. Ten, jak se zdá, se přímo do jeho fotografických obrazů vnucuje. Sám fotograf to musí cítit stejně jako divák na této výstavě. Je to jedno ze směřování fotografického umění, jedno z těch těžších směřování. -Deformace- nebo -nedokonalosti- scény s postavou působí silně tím, že je z nich cítit technická a myšlenková kvalita. Důvodem deformací je prostý zájem autora zaměřit pozornost diváka pod kůži postavy. Tělo jsme zvyklí vidět povrchně. A Tono Stano s tím něco dělá.

Na výstavě, stejně i na YouTube, je možno vidět ukázkové video přístupu Tona Stana k projektu Bílý stín. Sám mám dojem, že atmosféra práce v ateliéru mimo okamžik stisku spouště je pro diváka a možná i Tona Stana akce, performance nebo happening, tedy něco komunikativního, inspirativního. Je to nenásilná hra s množstvím situací a dialogů, které mohou být svou bezprostředností, pokud by byly zachyceny reportážně, zajímavější než samotný finální obraz postavy nebo postav. Pro Tona Stana ale ne. Pokud vůbec rozumím jeho přístupu k lidem, kteří ho zajímají, tak je chce poznat v obrazu, v jejich vlastním světle, ne v tom ateliérovém.

Je to zajímavá výstava, která lidi -přesvědčí-, že být fotografem neznamená dostat Sudkovu komoru, koupit ateliér a najít model. Potrvá ve Špálově galerii v Praze do 26. června.

[VK]